Umělec ničí bunkr, podnikatel bulshituje a máma není máma

Je s podivem, co vše se dnes dá považovat za umělecké dílo. Ondřej Bělica, student VUT, odřízl roh stoletého bunkru, aby demonstroval... Je jedno co. Prostě ho zničil a vydává to za umění. V jakém světě to žijeme?

Z jiného soudku je   pozvánka Petra Janošíka, brněnského podnikatele, na přednášku o začátcích jeho firmy, kterou nazývá módním slovem startup. Janošíkův nástroj Smartlook znám, dokonce jej hojně využívám, takže jsem uvažoval o účasti. Dokud jsem nedočetl do konce, kde nás zakladatel firmy ujišťuje, že nebulshituje. Do háje, proč?

Jsem staromódní člověk a od úspěšného podnikatele očekávám trochu jiné vyjadřování. Stejně jako si umělce pořád představuji s fotoaparátem, nebo štětcem v ruce. Ale takový svět už je dávno pryč. Dnes musí být všechno jinak. A pokud je něco stejně, pak je to stereotyp a musíme s tím bojovat.

Maminka a tatínek už nejsou dostatečně cool. Pryč se stereotypem, že rodiče tvoří žena a muž. A když už, tak na rodičovskou půjde chlap. To je totiž rovnost, jak se nám snaží namluvit v   reklamě, financované z Norska. A protože seveřané ví všechno nejlíp, musí nás, sředoevropskou lůzu, vychovat.

Evropana si, prosím vás, nepředstavujte jako bílého muže. Ale jako černocha. Mulata. Nebo ještě lépe, černošku. Lesbickou černošku.  A vůbec, pryč s pohlavími! Hnusné stereotypní a nemoderní, rozlišovat lidi podle pohlaví.

A takový je náš svět. Tedy, zatím není, ale dělají všechno proto, aby takový byl. Kdo jsou ti oni? Neziskovky, různá nevládní hnutí a za nimi pár pěšáků, kteří chtějí být in. Bohužel, my, pracující v ziskovkách, abychom uživili své rodiny, ačkoli jsme ve většině, nemáme čas proti něčemu takovém bojovat.

Ve světle vytrácení tak tradičních věcí, jako je například  role muže a ženy, mi může být bulshitující podnikatel a student, co ničí památky, asi ukradený. Ale svým způsobem to o dnešní době něco vypovídá. Je divná.