Pomlázky, které mi zvedly náladu

Poslední dobou jsem jen bědoval na stavem společnosti, socialismem, regulacemi a státními institucemi. Mám desítky poznámek o tom, co mě rozezlilo a každá z nich by vydala minimálně na kratší glosu, jindy na celou kapitolu. O Velikonocích mě však v tomto světě, který vnímám možná až příliš negativně, něco potěšilo. Skupina děcek s fenomenálním podnikatelským duchem.

S drahou polovičkou jsme během velikonočního víkendu vyrazili do vesničky Vrbice na Rakovnicku. Kdysi bohatá obec dnes přitahuje spíše milovníky urbexu, kteří zde obdivují opuštěný kostel, rozpadlé domy s vybitými okny a nasávají atmosféru jako z apokalyptického filmu.

O to více mě, v obci, kde dnes žijí poslední dvě desítky obyvatel,  překvapila na můstku za vesnicí skupinka dítek ve věku kolem jedenácti let s ručně malovanými transparenty,  informující projíždějící řidiče o možnosti zakoupení levné pomlázky.

Vyrazilo mi to dech. Více nehostinné místo člověk aby v Česku pohledal. Jedno auto za hodinu, takřka opuštěná víska daleko od hlavního tahu a výletník zde narazí na Drive Thru s velikonočními proprietami. Bio, Eko, Czech Made, tradiční výroba, lokální produkt. Bez EU, bez dotací, bez pokladen.  

Byl jsem nadšený. Místo aby děcka experimentovala s drogami, cigaretami a alkoholem, zřídila si vlastní živnost. Přiznám se, že mě toto setkání velmi potěšilo. Především jsem byl nadšený z toho, že děti nedbaly na to, že místo není nejvhodnější pro podnikání, nerezignovaly a vydaly se na nejistou cestu vlastního byznysu.

Pomlázku za dvacet korun jsem si pochopitelně koupil a doufal, že z nich jednou vyrostou skuteční podnikatelé. Doufal jsem, že v nich Babiš, pokladny a další nesmyslné regulace nezlomí podnikatelského ducha. Nakročeno mají dobře.

Jindřich Husička