Oddělme konečně financování zdravotnictví od státního molochu! Vytvořme samonosný systém bez závislosti na státním rozpočtu. Vytvořme spravedlivý systém založený na komerci!
Stát má neustálou potřebu regulovat naše chování. Ruku v ruce s Unií se snaží omezit kouření, bojuje proti alkoholismu a z ministra Hegera mám pocit, že by nám nejraději předepsal jídelníček a seznam povinných volnočasových aktivit pro lepší fyzickou kondici.
Unie7 přichází s návrhem odpudivých krabiček tabákových výrobků a z ministerstva zdravotnictví dokonce zaznělo, že prohibice má v důsledku pozitivní vliv, jelikož sníží spotřebu alkoholu v zemi. Jaká péče, jaká starost!
Nutno podotknout, že stát má legitimní nárok na podobné kroky. Svěřujeme (zatraceně velkou) část svého výdělku státním institucím v dobré víře, že se o naše peníze dobře postarají. A stát, jakožto dobrý hospodář, by neměl dovolit plýtvání veřejných prostředků na léčbu nezodpovědných jedinců, kteří se o své zdraví nestarají!
Ale kam až to může zajít? Lidé se (správně) ptají, jestli bude vysokou spotřební daní zatíženo i nezdravé jídlo. Vždyť právě spotřební daň má sloužit na nápravu negativních jevů se spotřebou dané komodity spojených, tak proč do rozpočtu nepřidat nějakou korunu na léčbu obezity a dalších chorob, kterými jedlíci trpí? A kam dál? Zakážeme extrémní sporty? Zakáže mi stát běhat během horkých dnů, aby mě netrefil šlak? Zakáže mi Heger chodit po horách mimo vyšlapané cestičky? Vždyť jakýkoliv úraz je zátěží pro zdravotnictví. Také proto se tolik diskutérů při každé záchranné akci nějakého nebožáka, který si vlastní hloupostí zavinil zranění, ptá, kdo že to zaplatí!
Jak to vyřešit? První možností jsou zákazy, nařízení a regulace. Dobrá půlka nad tímto řešením už teď mlaská blahem. Cigarety jen v lékárnách, alkohol jen na licencovaných místech, zákaz prodeje alkoholu v noci, zákaz adrenalinových sportu, auta budou ve městě jezdit třicítkou...
Z toho se mi, vážení přátelé, ale zvedá žaludek! Člověk je zodpovědný za své jednání! Nepotřebujeme stát, aby nás vodil za ručičku. Nepotřebujeme obrázky na krabičkách a už vůbec ne doporučení nějakého ministra, jak máme žít! To hlavní, co v dnešní době potřebujeme, je svoboda. A cenou za svobodu je osobní zodpovědnost.
Pokud oddělíme stát od pojišťoven, nemocnic a dalších zdravotnických zařízení, vznikne systém, kde špinavý rypák státního aparátu nebude mít legitimitu ani na to, aby nás poučoval, natož něco zakazoval, či reguloval. Naše zdraví bude v naší režii. V současné době odvádíme své zdravotní pojišťovně určitou částku v závislosti na výši příjmů, bez ohledu na to, jak se o svou tělesnou schránku staráme. To vám přijde fér?
Populisticky se nemůžu nezeptat, proč piják a kuřák s minimální mzdou odvádí řádově méně, než sportovně založený abstinent s nadprůměrnými příjmy? Dáme-li pojišťovnám svobodu ve výběru pojistného, bude si každý hledět, aby zaplatil co nejméně. Třeba se pokusí (na základě vlastního rozhodnutí) přestat kouřit, zhubne. A když ne, tak zaplatí na pojistném majlant. Jestli ho vůbec někdo pojistí. To je motivace!
Kromě toho, že bude výběr pojistného konečně spravedlivý, přijde stát o svou roli pečovatelky. Tu převezme naše peněženka a naše schopnosti.
Dovětek:
Samozřejmě vím, že státní kasa není primárním zdrojem financí pro krytí léčebných výloh. Alespoň v České republice ne, tady ve Španělsku je to jinak. Ale stát zavedl systém pro výběr pojistného - podle výše příjmů, takže je za zdravotnictví spoluzodpovědný. Čímž mu přiznávám legitimitu k regulacím a zákazům.
Kdo mě ale zná, ví, že se mi jakékoliv zásahy státu příčí, proto přicházím s myšlenkou zcela komerčního pojištění. Je logické, že zaplatím jako rizikový řidič se silným a drahým autem na havarijním mnohem víc, než o dvacet let starší sváteční řidič mimo velké město se svou fabii.
Nehrajme si nadále na humanisty, kteří tvrdí, že do zdravotnictví výdělek, komerce a ziskuchtivost nepatří. Kde tento motor chybí, chybí i efektivita. Lidé a firmy musí mít nějakou otivaci. A ať se nám to líbí nebo ne, zaručenou motivací v dnešní době jsou peníze.
