Když nemá dělník pušku, dělá si stát, co chce. Třeba v Katalánsku

Lidi by měli mít zbraně především proto, aby se mohli bránit a ubránit zvůli státu. S Katalánci nesouhlasím a rozhodně by mě těžko někdo mohl podezřívat z jejich podpory. Ale přesto - tohle si žádná vláda nesmí dovolit.  

Jistě, Madrid má strach. Katalánsko patří k bohatším částem Španělska. A co by na osamostatnění řeklo Baskicko? Nehledě na to, že žádný stát netouží přijít o své území. Předseda vlády Rajoy však volí špatný postup, který nahrává separatistům a pomáhá jim získávat stoupence.

V ulicích Barcelony jsou u volebních místností rozmístěny vládní mlátičky v uniformách, které brání lidem ve vyjádření názoru. Madridská vláda totiž katalánské referendum o odtržení považuje za nelegitimní. Alfonso Dastis, španělský ministr zahraničí dokonce referendum označil za výsměch demokracii. Referendum je podle člena vlády výsměchem demokracii. Ještě jednou a pomalu: Skutečnost, že se chce obyčejný člověk vyjádřit, je výsměchem demokracii, neboli výsměchem vládě lidu. Nezlobte se na mě, ale není výsměchem demokracii prohlášení ministra?

Zpět do Barcelony. Státní policie A polovojenská Guardia civil brání občanům hlasovat. Brání jim sdělit státu svůj názor. Madrid mohl referendum ignorovat. Madridská vláda mohl bez ohledu na výsledky referenda dál vyjednávat. Mohli udělat cokoliv. Třeba zpochybnit výsledek.  Stát se ale rozhodl, že lidi NESMÍ sdělovat vládám svůj názor. A pokud by přece jen chtěli, dostanou přes držku. Bez legrace. Otevřete si noviny a uvidíte krev.

A tady se vracím k premise, kterou jsem text otevíral. Lidé by měli mít dostatek zbraní, aby se dokázali postavit tyranovi. Tím spíš, pokud je jím stát, který jim upírá možnost projevit svůj názor. A víte co? Já těm Kataláncům nakonec fandím.

Jindřich Husička

Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala

George Orwell