Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Deník začínajícího nekuřáka II

6. 06. 2017 8:42:13
Když člověk přestává kouřit (já to zkouším prvně) a zároveň o tom píše blog, setrvává obava, že příští díl už nenapíše. Zatím se držím. Tady jsou mé poznatky z dalších dnů bez tabáku.

Čtvrtek (1.6.2017), den třináctý. Zítra to bude týden, co jsem měl cigaretu v ruce naposledy. Sprej už skoro nepoužívám, sladké stále po ruce. Přes den mám nějaké běhání, papírování a práci v kanceláři. Daří se mi nezapálit. I díky kolegům, kteří přede mnou nekouří a o cigaretách se nebaví. Ani dnes nemám odvahu stoupnout na váhu.

Pátek, den čtrnáctý. V práci je relativní pohoda. Nikdo mě nestresuje, vše běží podle plánu, těším se na víkend, chuť na cigaretu takřka nepociťuji. Odpoledne odjíždíme s manželkou na výlet. Je to zvláštní, ale dokáži si užívat cestu i bez cigarety. To by mě před měsícem ani nenapadlo.

Sobota, den patnáctý. Všímám si, že ranní kašel je skoro pryč. Pravidelné záchvaty kašle během dny ustoupily zcela. Jíme na zahrádce, venku je krásně, jedeme bez klimatizace, s otevřenými okny a mě za celý den ani nenapadne dát si do pusy cigaretu. Až, když se blížíme k domovu, pocítím chuť na zapálený tabák. Asi za odměnu. Odolávám.

Neděle, den šestnáctý. Uklízím kufr služební oktávky a najednou na mě z tašky, kam ukládám autokosmetiku, vypadne krabička cigaret. Mých nejoblíbenějších, s příchutí citronu. Srdce se mi rozbušilo. V tu chvíli jsem zapomněl, že jsem nekuřák a těšil se, jak si potáhnu. Naštěstí byla krabička prázdná. Pokud bych narazil na jednu zapomenutou cigaretu, nebo plnou krabičku, věřím, že by se ve mně odehrál tvrdý vnitřní boj. Díky tomu jsem si uvědomil, jak je důležité dát pryč vše, co by mi kouření připomínalo. Obzvláště cigarety. Kolegové naštěstí nikde krabičky nenechávají a možná i díky tomu se mi daří s kouřením bojovat. ̈

Dnes je pondělí, den šestnáctý. Prakticky zapomínám na to, že jsem kdy kouřil. Má to ale jeden háček. Čas od času se vzpomínka na šluknutí kouře objeví. Po milování, když se člověk napije piva, když se něco podaří, nebo naopak, když mě někdo naštve. Podobné stavy mívám jednou až dvakrát za dva dny. Není problém odolat. Za pět minut je ten pomíjivý pocit pryč. Ani sprej už nepoužívám. Na druhou stranu vím, že mi v životě něco chybí. Nic zásadního. Představoval jsem si, že budu trpět jako kůň. Čekal jsem velkou životní změnu. Jako bych dostal vyhazov, jako bych přišel o řidičák, nebo mi zakázali zpívat. Nic takového. Ale stejně. Něco mi občas chybí. Jako by mi zakázali jíst smažák. Obejdu se bez něj. Ale ten pocit, že už jej nikdy neochutnám, je asi to nejhorší, co na odvykání kouření je.

Průšvih je, že smažák si jednou za čas dopřát můžete. Prakticky kdykoliv, kdy na něj budete mít chuť a žádná závislost vám nehrozí. Upřímně, kdybych si zapálil pouze ve chvílích, kdy mám na cigaretu chuť, byl bych spokojený. Čtyři cigarety týdně. Malý požitek, zpestření a pohoda na balkóně. Proč ne. Jenomže vím, že by u čtyřech cigaret nezůstalo. Bohužel. Obávám se, že i jedna cigareta by mě vrátila tam, kde jsem byl před pár týdny. Proto musím setrvat. Je to ale snazší, než vypadá.

Autor: Jindřich Husička | úterý 6.6.2017 8:42 | karma článku: 14.36 | přečteno: 577x

Další články blogera

Jindřich Husička

Očima taxikáře: Další policejní kontrola

Jak probíhá policejní kontrola vozidla taxislužby? A co když se do rozhovoru s policistou připlete opilá zákaznice?

5.10.2017 v 8:42 | Karma článku: 10.54 | Přečteno: 647 | Diskuse

Jindřich Husička

Deník nekuřáka IV - Vyléčen?

Dlouho jsem o nekouření nepsal, protože, abych pravdu řekl, nebylo o čem psát. Život bez cigarety se pro mě zkrátka stal samozřejmostí.

3.10.2017 v 8:42 | Karma článku: 9.47 | Přečteno: 375 | Diskuse

Jindřich Husička

Mám koncesi, tak protestuji

Marián se tím živil léta. Už jeho otec podplatil za bolševika pár lidí, aby se k řemeslu dostal. A když Marián dokončil učňák, volba byla jasná. Jenomže zlaté časy skončily. Do jejich revíru se dostala škodná. Navíc bez koncese.

2.10.2017 v 8:42 | Karma článku: 34.46 | Přečteno: 2617 | Diskuse

Jindřich Husička

Když nemá dělník pušku, dělá si stát, co chce. Třeba v Katalánsku

Lidi by měli mít zbraně především proto, aby se mohli bránit a ubránit zvůli státu. S Katalánci nesouhlasím a rozhodně by mě těžko někdo mohl podezřívat z jejich podpory. Ale přesto - tohle si žádná vláda nesmí dovolit.

1.10.2017 v 16:23 | Karma článku: 37.41 | Přečteno: 1286 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jakub Kouřil

Žebra a maso České republiky

V průběhu plánovaného drancování a vysávání České republiky, už není z čeho brát. Žijeme v prázdné skořápce, v transitní zemí, přes které se přehnalo hejno kobylek. Za sebou zanechaly mezinárodní úmluvy, obchodní smlouvy, zákony..

20.10.2017 v 14:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Tomáš Gayer

Předvolební pohledy 13. - Den, kdy konečně zvítězila pravda a láska....

Podlední díl z cyklu Předvolební pohledy: Tentokrát, jak bude vypadat den, kdy konečně zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí....

20.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 12.96 | Přečteno: 278 | Diskuse

Karel Ábelovský

Složitá a také trnitá, bývá cesta

... k jednoduchým pravdám, které jsou-li skutečně pravdou, jsou vždy kupodivu prosté a jednoduché. Paradox, ale tak to prostě je. A také se ptáme "komu ku prospěchu", což bývá jasný ukazatel směru pátrání, po takové pravdě.

20.10.2017 v 11:09 | Karma článku: 9.03 | Přečteno: 99 | Diskuse

Pavel Chalupský

Koho se naše demokracie bojí?

Povím Vám životní příběh jednoho policisty. Psal se rok 1980 a po ukončení nástupní policejní školy byl společně s dalšími 150 kolegy na rok ROZKAZEM převelen k ochraně státních, vládních budov. Zdůrazňuji ROZKAZEM.

20.10.2017 v 9:27 | Karma článku: 25.55 | Přečteno: 679 | Diskuse

Pavel Liprt

Za práci pro vlast by se platit nemělo

Současné a patrně i budoucí obyvatele Sněmovní ulice spojuje to, že u nich není nouze o „zábavu“. Politici si předávají pomyslný štafetový kolík trapnosti a lidé nevědí, za kterého se mají stydět víc a koho mají volit.

20.10.2017 v 8:51 | Karma článku: 12.42 | Přečteno: 228 | Diskuse
Počet článků 99 Celková karma 22.97 Průměrná čtenost 1617

Individualista, motorista, libertarián, Pražan.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.