Reklama je standardní nástroj obchodníků, jehož účelem je zvýšení prodeje zboží či služeb. Na to už jsme si všichni zvykli a naučili se s tím žít. Ale co když se v reklamním bloku objevuje něco, co si těžko můžete koupit (a zaplatit tak obchodníkovi část nákladů do reklamy vložených) a zároveň musíte na kampaň povinně přispívat?
Znám lidi, kteří zásadně nekupují výrobky, které vidí na televizní obrazovce, protože buď nechtějí sponzorovat další reklamy výrobce nebo si snadno dokáží spočítat, že v samotném výrobku drahou reklamu zaplatí.
Tomu se říká spotřebitelské chování a je součástí běžných tržních mechanismů. Proti tomu ale stojí reklama na něco, co jsme my (nebo naši sousedé; rozuměj občasné států EU) museli zaplatit, ať chceme, nebo ne.
Například televizní spoty propagující Operační program Výzkum a vývoj pro inovace. V hlavním vysílacím čase nás za naše peníze EU (ruku v ruce se státem) informuje, za co utrácí naše peníze. Není to zvrhlost?
Je, zvlášť, když se podíváme na ceníky celoplošných televizních stanic, kde se cena za třicetisekundový spot pohybuje od nízkých desítek tisíc (mimo hlavní vysílací čas), až po statisíce v prime timu.
Vezmu-li v potaz objemové a další slevy, odhad, že EU dokáže touto formou utratit celoroční příjem jednoho občana během třiceti sekund, není přehnaný! A je jedno, zda jsou to peníze na daních vybrané od Němce, Poláka nebo Čecha.
Ve výroční zprávě Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace se mimo jiné uvádí, že "v roce 2012 byly na základě uzavřené rámcové smlouvy na dodávku propagačních předmětů a tiskovin nakoupeny např. termohrnky, deštníky (obyčejné, golfové), konferenční desky, kovové nože na dopisy, plastové obaly na kartičku, lanyardy, textilní tašky, meteorologické stanice, plakátové stojany, propisky (reprezentativní a pracovní), USB flash disky a diáře."
Přijde vám to jako efektivně vynaložené peníze daňových poplatníků?
EU tvrdí, že nám více dává, než bere. Možná, ale za skutečné peníze nám posílá zbytečnosti, jako je reklama na sebe sama.
Uvědomme si, prosím, že EU nemá žádné vlastní peníze. EU nevytváří žádné bohatství. Neprodukuje potraviny, netěží nerostné suroviny ani neobdělává pole. Tyto skutečné hodnoty jsou výsledkem tvrdé práce občanů členských států. EU žije z našich peněz! Ještě jednou: Jsou to naše peníze. Peníze, které bychom sami dokázali utratit jinak. Za jídlo, za oblečení, za dovolené, za naše blízké. Místo toho je odevzdáváme Praze a Bruselu, aby se za ně nakupovaly drahé televizní spoty, meteorologické stanice a flash disky. Jak dlouho jim to budeme tolerovat, než se začne něco dít?
Evropská unie se často ohání tím, že do její pokladnice odevzdáme méně peněz, než kolik nám přiteče zpět. Pokud jsou to peníze utopené v reklamě na utrácení peněz daňových poplatníků, nebylo by na škodu zamyslet se nad setrváním v tomto utopistickém spolku.
