Nechci být až tak kritický, jako kolega Brunner, ale pod mikroskopem až zas tak toho tolik vidét nejde, zejména v souvislosti se subatomárními částicemi - k tomu slouží jiné metody, které jste měl možná na mysli. Vesmír v atomu, proč ne, ale konkrétní povaha vesmíru se odvíjí od stability vlastní hmoty tvořenou právě těmi elementy, které samostatně stabilitu vykazovat nemusí (jsou tzv podivné) a měřítko je tím v podstatě dáno, tj že se samo určilo v rámci tří velkých dimenzí a času, což se vzájemně indukuje s povahou hmoty směřující k celkové stabilitě. Případné prťavé vesmíry s buhví kolika dimenzemi si svou hmotu nejspíš "nezkondezují" do stabilní polohy v rámci svých elementů, stejně jako i jiné, které neměly v počátku tu "správnou dávku energie" a "správné tkanivo tvořícího se prostoru". Možná jednou tomu přijdeme na kloub, zejména mechanismům nekonečných genesí vesmírů v nekonečné době a v tomto neohraničeném limitu se může stát skutečné všechno, jak se jedenkrát stalo ve prospěch jediného, stabilního a obyvatelného vesmíru.

Multivesmír je jediná hypotéza jak se vyhnout nutnosti připustit, že nás vesmír je tak uspořádaný a tak logicky vystavěný, že to nemohla udělat žádná, ani sebevětší Náhoda.

Hypotéza o multivesmíru se nedá falzifikovat a je tudíž na stejné úrovni jako věřit na existenci Šípkové Růženky.

Jsme UROBOROS.

spíš bych řekl, že jsme součástí téměř prázdnoty, ať už jde o hmotu, nebo vesmír.

Vyprávěnky na úrovni dítěte. Mimochodem, elektron ještě nikdo nikdy neviděl.