Humanismus nás zabíjí, ale mám řešení. Návrat k přírodě.

Tento článek v zásadě nereaguje na žádný aktuální problém. Je jen jakýmsi osvětlením mých hodnot, které aplikuji ve svých ostatních textech. Rád bych se rozepsal o tom, co mě trápí na současné době a jak bych si svůj ideální svět představoval.

Mou základní mantrou je příroda. Její zákony a pravidla. Především zákon o přirozeném výběru druhů podle Darwina (“...důsledky jednoho všeobecného zákona vedoucího k pokroku všech živých tvorů, totiž měnit se, dát žít nejsilnějšímu a zemřít nejslabšímu.” Ch. Darwin). Budeme-li vycházet z platnosti zákona universality, který říká, že  “přírodní zákony musí platit všude stejným způsobem,” snadno si dovodíme, že se Darwinova teorie týká i nás, lidí a celé lidské společnosti, jelikož (ať se nám to líbí, nebo ne) jsme součástí přírody.

Dnešní západní společnost bohužel přírodou pohrdá. Máme pocit, že jsme něco víc. A ano, jsme něco víc, jsme na špici potravního řetězce, jsme nejvyšší vývojový stupeň, jsme lidé. Ale stále jsme součástí přírody. A místo na vrcholu jsme si museli pracně vydobýt.

A na to zapomínáme. Bohužel. Přestali jsme se chovat ostražitě, agresívně a přirozeně. Záměrně potlačujeme živočišnou přirozenost a říkáme tomu humanismus. Přestali jsme bránit vlastní zájmy. Vidíme to dnes a denně na imigrační politice Evropy.

Otevíráme dveře a nabízíme náruč těm, kteří o přirozené živočišné pudy a instinkty nepřišli. Nabízíme jim svou zem a pošlapáváme všechno, co naši předkové vybudovali a před jinými kulturami po staletí chránili. Vytváříme pro naše potomstvo spálenou zemi. Pod vlajkou humanismu jsme otevřeli bránu kulturám, které mezi nás nepatří a v souladu s lidskou přirozeností se snaží v našich končinách rozpínat.

A nikdo jim to nemůže mít za zlé. Chovají se totiž (na rozdíl od nás) zcela správně a přirozeně. Dříve by muslimové potřebovali války, aby se zmocnili části našeho území. Války, které by nikdy nevyhráli, jelikož jsme to byli vždy my, kdo byl a je  silnější. Teď se nám mohou jen smát, jak jsme hloupí. Sami jsme se oslabili a ani neočekáváme z jejich strany reciprocitu. Ztratili jsme pud sebezáchovy.

Jdeme proti přírodě, rozcházíme se s jejími zákony a brzy budeme za tento prohřešek potrestáni. Rád bych byl špatným prorokem, ale pokud za “návratem k přírodě” vidíme především BIO zemědělství, místo respektování základních zákonů matky přírody,  naše kultura v podobě, jak ji známe, nepřežije do konce 21. století.

Evoluční soutěž  tak nevyhraje ten nejsilnější jen proto, že těsně před cílem pustil své soupeře před sebe. Výsledek takového závodu se mi ale nelíbí. Celá soutěžní disciplína  degraduje, v našem případě pak lidstvo degeneruje.

Rád bych zmínil i další vedlejší efekt naší snahy o humanistické a solidární chování. Rádi se stavíme do role pečovatele ve vztahu k africkým zemím. Jak bohulibě zní podpora hladovějících černoušků kdesi v oblasti SAHELu. Posíláme desítky milionů eur, abychom nakrmili hladové děti a neuvědomujeme si, jakou chybu ve vztahu k přírodě děláme. V přírodě existuje něco jako  samoregulace. Účinný nástroj, který zamezuje tomu, na určitém území žila větší populace, než je zem schopná uživit. Ale my si opět hrajeme na bohy a bez ohledu na přírodní podmínky v dané oblasti uměle pomáháme navyšovat počet obyvatel, o něž se matička příroda není schopná postarat. Ano, lidé, které nenakrmíme humanitární pomocí, možná zemřou. Ale určitě pak nepřivedou na tento svět další hladové krky, pro něž není na zemi místo. Že je to kruté? Jistě, ale taková příroda je.

A nebuďme pokrytci a uvědomme si, že je třeba dodržovat pravidla přirozeného výběru i uvnitř společenských skupin a kultur. Tedy i té naší, západní. Zvláště v Evropě se rozšířil nebezpečný trend, kterému říkáme sociální stát. Já tomu říkám sociální inženýrství. Sociální stát funguje jednoduše. Ti, kteří jsou schopní a dokáží se uvnitř společnosti prosadit, jsou následně potrestáni za své úspěchy a stát jim část výsledku jejich snažení zabaví. Potud je vše relativně v pořádku. Stát musí z něčeho žít a existují služby, které si v soukromých rukou neumím představit ani já. Ale co se děje potom, už v pořádku není. Část takto zabavených peněz putuje lidem, kteří se prosadit nedokázali. V přirozeném výběru neuspěli. Státní subvence jim ale umožní nejen přežít, ale také se rozmnožit a přivést na svět potomky. Potomky těch, kteří přežili jen díky pomoci druhých. Tedy potomci jedinců, které by jinak příroda eliminovala, aby se nešířil genofond živočicha, který selhal.

Často se setkávám s otázkou, zda souhlasím s tím, aby takoví lidé zemřeli. Jakmile odpovím, bývám přirovnávám k Hitlerovi, ale to je omyl. Osobně jsem proti násilí, zvláště pak násilí organizovaného státem. Hitler byl strůjcem násilí, určoval pravidla. Já naopak prosazuji, aby si pravidla určila sama příroda, společnost bez nadměrného vměšování státu. Pojďme se na to podívat podrobněji.

Abychom přírodní zákony mohli aplikovat i uvnitř států, musíme dosáhnout naprosté rovnosti ze strany státu. Tedy žádné subvence a rovná daň. Naprosto rovná daň vyjádřená absolutním číslem na hlavu. Vždyť produkt kupujeme všichni stejný, není tedy důvod, aby za něj někdo platil víc. Povinností státu je zajistit vnitřní i vnější bezpečnost, nezávislé soudnictví a základní infrastrukturu. To je vše. Cokoli nad rámec zmíněného je jakýsi "benefit". Ale benefit, který musíme zaplatit bez ohledu na fakt, kolik státních služeb využijeme.

Dejme tomu, že bude v České republice daň  z hlavy kolem čtyřech tisíc korun. To není zcestné číslo, uvážíme-li, s jakými ciframi pracuje současný státní rozpočet a co vše zaštiťuje. Kromě zmíněné částky nebude stát v našem podání vybírat žádné "pojistné", další poplatky, ani nepřímé daně. Jen pro Vaši představu, činí spotřební daň  z jednoho litru benzínu takřka 13 korun, z krabičky cigaret pak přes 50 korun. Ve světle těchto informací se už daň  z hlavy jeví jako dobrý nápad i zaměstnancům s minimální mzdou. Ovšem jen za předpokladu, že mají informaci o tom, jaké jsou skutečné náklady na jejich mzdu.

Pojďme dál. Zaplatili jsme měsíční daň z hlavy, můžeme využívat chodníky, část silnic, máme armádu, policii a soudy. Ale nejsme pojištění.

V tomto okamžiku je potřeba zachovat se zodpovědně. A nebo taky ne. Žádné povinné pojištění nákladů spojených s léčbou, či pojištění pro případ nezaměstnanosti, invalidity vynucené státem v závislosti na úspěchu a schopnosti se prosadit (rozuměj: v závislosti na výši příjmů). Nahradit tento systém může standardní pojištění. Kuřák? Nadváha? Se základním vzděláním? Region s vysokou nezaměstnaností? Buď  se sebou něco uděláte, nebo se nedoplatíte. Nebo se nepojistíte. A v případě pojistné události? Přirozený výběr, je nám líto, možnosti byly.

Není mnoho odvětví, které by musel nutně zajišťovat stát. Školství (vysoké), kultura, hromadná doprava, zdravotnictví, sociální systém... Nejde o to, že stát něco zřizuje, jde o způsob financování. Stát není kouzelný dědeček, který by vysoké školy platil ze svého. Jsou to peníze vybrané lidí, naše peníze. Naše peníze následně přerozdělené. A přirozdělováním, jak známo, ještě nikdy nic nevzniklo.

Nebo si myslíte, že se někdo jiný postará o vaše peníze lépe, než vy sami? Myslím, že budeme všichni raději, když naše peníze zůstanu v našich kapsách a my si následně zaplatíme, co skutečně potřebujeme. Jádrem věci je, že si málokdo uvědomuje systém, jakým jsou státní instituce financovány. Ne všem je jasné, že se jedná o naše peníze a velká část lidí se domnívá, že co je poskytováno státem, je "zadarmo" jen proto, že v okamžiku užití již za danou službu nemusí platit.

Když stát zbavíme starostí o valnou část jeho současného portfolia, odebereme mu zároveň  roli pečovatelky. Uvedu to na příkladech. Dnes, kdy se stát spolupodílí na zdravotnictví, má legitimní právo do našeho zdraví zasahovat. Stát určuje pravidla pro výběr "pojistného", dotuje zdravotnictví a proto je, materialisticky vzato, spolumajitelem našeho zdraví. A protože je nespornou povinností starat se o svěřené prostředky s nejvyšší zodpovědností, zasahuje do našich práv a říká nám, jak máme žít, aby za naši zdravotní péči utratil co nejméně. Ale já chci svoje zdraví ve svých rukou.  Proto, jak jsem se zmínil, chci, aby stát přenechal  starost o mé zdraví jen mně. A to včetně jeho financování. V tom okamžiku ale již nemá ministerstvo zdravotnictví legitimitu k tomu, aby nás varovalo z krabiček cigaret o jejich škodlivosti, stát nebude mít důvod nařizovat, jak mají být auta bezpečná. Je to v našich rukou a ve vlastním zájmu si koupíme bezpečnější auto. Nebo taky ne. Ale rozhodně si nepřeji, aby stát zasahoval do mého vztahu s výrobcem a diktoval mu, jak mě má ochránit. Když si budu chtít ve dvacátém patře otevřít okno, nenarazím na úřední nařízení. Moje děti si budou moci hrát s nafukovacími balonky a bude jen na mně, jakožto na rodiči, abych se postaral o jeho bezpečí. Chci poslouchat hudbu hlasitě a ne podle toho, co si Brusel představuje pod pojmem hlasitost. A podobných příkladů bychom našli desítky, možná stovky. Je na čase převzít zodpovědnost za sebe do vlastních rukou.

Ale zpět k přírodě. Ekonomika je, stejně jako celá společnost, živým organismem. Dokonale sladěným ústrojím, které funguje. Ale jen do chvíle, kdy do jeho chodu nezasáhneme. Například nějakou regulací. V tom okamžiku vychýlíme křehkou rovnováhu, dochází onemocnění, které musíme léčit. Další regulací, samozřejmě. Vznikají najednou situace, desítky, stovky a tisíce situací, na které organismus není připraven a my musíme řešit důsledky regulací a regulací oněch regulací, aby vše fungovalo. A ruku na srdce, nikdo není není takový génius jako matka příroda, aby podobné sociální inženýrství dotáhl k regulované dokonalosti.

Vedlejším efektem bude úbytek korupce (nebude takřka z čeho korumpovat) a řešení rasové otázky. Budou mít etničtí Češi důvod demonstrovat proti Romům, když jim ze státního nepotečou žádné dávky? Všichni budeme mít stejně nastavená pravidla. A nevidím důvod, proč by se právě Romové nemohli pojistit proti osobnímu úpadku (dnes tomu říkáme sociální pojištění, které je ovšem povinné, státní a jeho výběr stojí na nelogických základech).

A zločinnost? Proč posuzovat, zda byl trestný čin rasově motivovaný? Za  vraždu dostane stejnou sazbu bílý, modrý, žlutý i černý! Pokud budou nastaveny rovné podmínky, nebude důvod k nenávisti. Co se provolávání různých "rasistických" hesel týče, prohloubil bych svobodu projevu. Bez současných výjimek.

Některé z Vás jistě napadá, když se neustále opírám o přírodu, co bych udělal pro životní prostředí a přírodu samotnou. Odpovídám, že nic. Zhola nic. Zcela jistě ne nátlakem ze strany státu. Nechť  je každý ekologem, jak sám uváží. Vycházím z toho, že v rámci evolučních pravidel není sebereflexe součástí přirozeného chování žádného živočicha. Z globálního pohledu by nás totiž naše starost o přírodu opět jen a přibrzdila. Paradoxně by tak zřejmě došlo k tomu, že společnost, která čerpá své prostředky k tomu, aby se chovala "ekologicky", logickým oslabováním sebe samé by byla následně převálcována společností, která  se stará jen o svůj prospěch. Taková společnost má opět navrch a výsledek pro přírodu je tím pádem nulový. Příkladem může  být současná progrese čínské ekonomiky. Kromě dopadů ekologických opatření na ekonomiku tak opět dochází k omezování svobod.

V EU tak sledujeme trendy, kdy nám státy nařizují, čím máme svítit, výrobcům automobilů je nařizováno, jaké automobily mají vyrábět (nehledě na fakt, že díky downsizingu snižujeme životnost motorů a energetickou náročnost výroby, což přírodu jistě také netěší).

Pokud skutečně pochopíme celou popsanou teorii jako celek, uvědomíme si, že zasahujeme přírodě do samoregulačních nástrojů. Už jen tím, že umožňujeme (ať už navenek, nebo uvnitř společnosti) přežít těm, které by jinak příroda přežít nenechala. Přiživujeme přelidnění a pak se pokrytecky snažíme napravit naše konání tím, že bojujeme proti negativním vlivům člověka za peníze těch, kteří uspěli. Za použití prostředků těch, kteří přirozeným výběrem prošli.

Jak jsem napsal výše, pokud se skutečně vrátíme k přírodě, dostane naše společnost řád a lidský genofond přestane degenerovat. Máme plnou pusu řečí o návratu k přírodě, ale její základní pravidla pod zástěrkou humanismu a solidarity naprosto ignorujeme. Když půjdu do důsledků, je samotný návrat k přírodě taktéž proti přírodě. V přírodě jde všechno vpřed, nikdy ne vzad.

Kromě toho je potřeba si uvědomit, že stát není donorem svobody. Svoboda je naše nezadatelné právo, v hodnotovém žebříčku (alespoň pro mě) vždy na prvním místě. Jakýkoliv zásah státu (omezení, regulace, daně atp.) nás o část svobody vždy připraví a měli bychom se mít na pozoru, zda nám stát tuto hodnotu nekrade.  Mrzí mě, že nejeden čtenář odsoudí tuto vizi jako nehumánní a necivilizovanou. Mimochodem, všímáte si, že tato slova používají lidé v momentě, kdy jim dojdou skutečné argumenty?

Jindřich Husička 

-inosh-

(odkaz na FB profil)