Tak se nám zase pokouší zaplevelit Zákoník práce. V době, kdy nemáme právo rozhodovat, zda v našem bytě chceme, nebo nechceme psa, přichází stát s další dávkou pravidel.
Zatím se jedná jen o návrh, ale každá špatná norma, každé zpřísnění, začalo návrhem. Takže je třeba mít se na pozoru. Nechci se pasovat do role odborníka a soudit, který z konceptů je správný, nebo naopak špatný. Rád bych poukázal na jinou věc. Každý nový zákon, vyhláška, předpis, nařízení a směrnice nám berou možnost dohodnout se.
Poté, co vstoupili do mé dohody s obchodníkem, že já budu zítra nakupovat a on bude zítra prodávat(zítra je 8.5., státní svátek, kdy jsou obchody nad 200 m2 prodejních plochy ze zákona uzavřené - pozn.), budou úředníci stát nad dvěma dospělými lidmi a určovat jim mantinely, v nichž mohou jednat.
Jsem toho názoru, že pokud se jedná o dohodu dvou svéprávných lidí, neměl by do ní stát, potažmo úředník, vstupovat. Již dnes není možné rozhodnout, zda v mém bytě bude žít zvíře. Jakmile nemovitost pronajmu, jdou jakékoliv dohody stranou, přednost má Občanský zákoník. S nadsázkou se dá říct, není nutné ani sepisovat nájemní smlouvu, vše je v NOZ.
A podobné to bude i se zaměstnáváním lidí. Ne že by to teď bylo snadné. Zaměstnanec i zaměstnavatel jsou v područí zákonů, nikoli vlastní vůle, už teď.
Navíc si ale nově nebude možné vybrat mezi čtyřmi týdny dovolené a vyšším platem, nebo pětitýdenním volnem. Určovat si pracovní dobu mohou pouze zaměstnanci s platem nad 75 000. No jen si představte, že by se představenstvo dohodlo s ředitelem, že jde výhradně výsledky, ne o čas strávený v kanceláři. Proboha!
Vždyť kdyby se dva lidé dokázali dohodnout bez státu, co by politici a úředníci dělali? A právě toho se bojí nejvíc. Že se domluvíme mezi sebou a nebudeme je potřebovat. Proto se nám snaží jakoukoliv dohodu zkomplikovat. Ale my se nedáme!
