Stále nám močí na hlavu a už se to ani nepokouší vydávat za déšť

Stále nám močí na hlavu a už se to ani nepokouší vydávat za déšť. Stíháním Marine Le Pen a vyšetřováním Janusze Korwin-Mikkeho odhazuje evropská západní společnost závoj svobody a demokracie.

Co se vlastně stalo? V prosinci roku 2015 zveřejnila předsedkyně francouzské Národní fronty na svém twitterovém účtu fotografie, zachycující zvěrstva Islámského státu. Nestalo se tak samo sebou. Kandidátka na francouzskou prezidentku tak reagovala na výrok jednoho novináře, který její stranu přirovnal k teroristické organizaci Islámský stát. Také proto označila fotografie, kde se například objevuje dekapitovaný vězeň Islámského státu komentářem: “Toto je Islámský stát”.

Nepodněcovala k násilí, nelhala, nikoho nenapadla. Pouze zveřejnila fotografie, poukazující na zrůdnost a nehumánní jednání skutečných teroristů. Není zarážející jen to, že je za to ve Francii vyšetřována a dle médií jí za toto jednání hrozí až tři roky žaláře, ale také postoj poslanců Evropského parlamentu, jehože je Le Pen členkou. Ti totiž, místo aby v duchu svobody a především svobody projevu, poukázali na zvrhlost jednání francouzské prokuratury, Marine Le Pen vydali ke stíhání v její domovině.

Prvního března pak polský europoslanec Janusz Korwin-Mikke vyjádřil svůj názor, že ženy musí vydělávat méně, než muži, jelikož jsou slabší a méně inteligentní, než muži. Výsledek? Předseda Evropského parlamentu Tajani oznámil, že zahájil interní vyšetřování. Politikovi tak hrozila výtka, pokuta, dočasné zbavení hlasovacích práv i dočasný zákaz účasti na aktivitách parlamentu. Nakonec musí zaplatit pokutu deset a deset dní se nesmí účastnit práce v EP. Za výrok pronesený na půdě parlamentu!

O výroku pana Mikkeho si můžeme myslet, co chceme. Můžeme ho morálně odsoudit jako zpátečníka, šovinistu a sexistu. Ale to je tak všechno, s tím můžeme dělat. Jediný, komu se má zodpovídat, jsou jeho polští voliči a jejich zájmy by měl jako politik hájit. Měl by mít právo říkat, co si myslí a měl by mít právo to prosazovat. Stejně, jako mají ostatní europoslanci právo jeho návrhy shodit se stolu a označit jej za šaška. Ale nikdo by neměl mít právo ho vyšetřovat, nebo dokonce trestat za jeho názor!

Opět žijeme v době, kdy jsou názory postižitelné a kdy si, tentokrát v rámci politické korektnosti, která nám přerostla přes hlavu, musíme dávat pozor na pusu. V případě polského europoslance je situace obzvláště palčivá. Pokud může Evropský parlament potrestat kohokoliv zákazem hlasování (což se tentokrát nakonec nestalo) jen pro jeho názor, vytváří si evropský establishment půdu pro jedinou pravdu.

Jak daleko to může zajít? Popíráš globální oteplování? Zavřít! Jsi odpůrcem evropské myšlenky, zbavíme tě hlasovacích práv. Nesouhlasíš s multikulturalismem? Do uranových dolů, holoto! Nebo se dokonce odvažuješ vystoupit proti třetímu pohlaví? Trest smrti!

Stáváme se obětí názorové totality v přímém přenosu. Kdo to zastaví, když odpůrcům hlavního proudu hrozí pokuty a pobyt v koutě s nemožností zvrátit tento trend legitimním hlasováním?