Ačkoli mám Uber rád, často jej využívám, nedávno mě zvedlo ze židle jeho prohlášení, že v jeho vysněném světě je vlastnictví automobilu přežitkem.
Uber je fantastická věc. Začali jsme jeho služby využívat a já si nemohl vynachválit rychlost, cenu a do jisté míry i pohodlí a uživatelskou nenáročnost. Jen stisknete tlačítko na displeji telefonu a sledujete, jak se k vám vaše auto blíží. A blíží se obvykle rychle, takže do pěti minut už se vezete.
Když začali na Západě tuto službu zakazovat a regulovat, když pražský magistrát začal jít Uberu po krku, doslova jsem si tuto aplikaci zamiloval. Jde proti systému, regulacím a nesmyslným předpisům. Přesně podle mého gusta. Vždycky, když státní aparát začne vrážet klín mezi poskytovatele a spotřebitele, dá se předpokládat, že je to dobrá služba.
Jak kdysi řekl Ronald Reagan: “Pokud se to hýbe, zdaňto. Když se to stále hýbe, reguluj to. A když se to přestane hýbat, dotuj to.”
A Uber se hýbe velmi svižně, zdaněný údajně je, takže (alespoň v Evropě) přecházíme do druhé fáze - regulace. Potud je ze strany Uberu vše v pořádku. Avšak dvacátého května letošního roku jsem se dočetl, že ve vysněném světě Uberu je vlastnictví osobního vozidla přežitkem.
Už dlouho jsem přesvědčený o tom, že se nás elity snaží odzbrojit, zabalit do škatulek a nacpat do hromadné dopravy. Podle mě je snem světových špiček zbavit lidi individualismu, aut, zbraní a vlastního názoru.
A teď přichází Uber se svou vizí budoucnosti bez aut. Tedy, bez osobních aut, které by vlastnily osoby. Auto není jen dopravní prostředek. Je to pocit bezpečí a nezávislosti. Auto odveze vaši ženu na pohotovost a vašeho psa k veterináři. Neumím si představit nikoho zoufalejšího, než majitele domácího mazlíčka, kterak čeká na uber, přičemž ze psa tryská krev poté, co se nechal přejet sekačkou.
Vlastně umím. Řidiče onoho vozidla, jemuž cpete do jeho béžového interiéru krvácející zvíře. A když přijde zombie apokalypsa. A pokud sledujete hollywoodskou tvorbu, musíte, stejně jako já, dojít k závěru, že přijde. Budou všechny taxíky, ubery a možná i sanitky naloženy rodinami těch šťastlivců, co měli zrovna službu, nebo neudělali tu chybu, že by se zbavili takového přežitku, jakým je auto.
Já se osobního vozidla před domem nikdy nevzdám. Ať už proto, že nikdy nevím, jak rychle přijede sanitka či taxík, a nebo třeba proto, že se během sobotního nákupu rozhodnu na víkend vypadnout z města.
