Některé prodavačky si nezaslouží ani minimální mzdu
V průběhu uplynuvších několika dnů jsem se svou drahou polovičkou absolvoval nákupní maratón, který čítal tři nákupní centra a čtyři desítky obchodů, především s obuví, konfekcí a doplňky. Dobrovolně, podotýkám, jelikož mě nákupy baví.
Mnohem spokojenější bych však byl, kdyby prodavačky dělaly svou práci - prodávaly. Prodej face-face má oproti ostatním způsobům obchodování nespornou výhodu. Prodejce má možnost se zákazníkem hovořit, zjistit jeho potřeby a následně (a to je v jakémkoliv byznysu nejdůležitější) prodat.
Zkušenosti z pražských obchodních domů mě však přesvědčily, že přidaná hodnota, určitý servis, který by člověk v kamenné prodejně očekával, se jaksi nedostavuje. Milé dámy prodavačky zákazníka mnohdy ani nepozdraví a zatímco si hrají se svými telefony nebo přerovnávají zboží, zákazníka nechávají odejít ke konkurenci, aniž by se pokusily poradit, nabídnout nebo pomoci.
Ten nezájem personálu mě velice překvapil. Obklopuji se (většinou) lidmi, kteří touží být nejlepší, jsou soutěživí a snaží se dosáhnout lepších výsledků, než jejich okolí. A najednou jako bych se ocitl v paralelním vesmíru neochoty, rezignace, úpadku a absence jakýchkoliv ambicí.
Po tomto zážitku jsem ještě větším odpůrcem minimální mzdy, než jsem kdy býval. Myslím, že dámy za pulty butiků by urychleně změnily svůj přístup, pokud by jistotu stálého výdělku nahradil čistě provizní systém.
Spousta lidí, s nimiž diskutuji, argumentuje právě nízkou mzdou a postavením prodavaček. Často slýchávám, že prodavačka nemůže vést kvalitní život, že si lidé zaslouží více peněz, více jistot a větší solidaritu při dělení bohatství společnosti.
Já mám opačný názor. Ne každý si zaslouží luxus, zajištění a jistoty. To nejsou žádná základní práva, ale privilegia těch, kteří pro jejich získání usilovně pracovali! A pokud budou všechna odvětví královsky zaplacena, kde je motivace (třeba právě pro prodavačky), aby se člověk dostal v kariérním žebříčku co nejvýše?
Já osobně, pokud bych musel snášet za mrzký peníz dlouhé šichty v obchodě s oblečením, dělám každou minutu něco proto, abych se měl co nejdříve lépe. A nemějte mě, prosím, za idealistu, protože mluvím z vlastních zkušeností - aby se měl člověk lépe, musí se snažit. Musí pracovat, budovat, ale především ukázat, že jste lepší než ostatní. Ale dámám v prodejnách s ošacením jsou tyto pojmy a životní postoje evidentně cizí. Jejich věc. Ale ať si, prosím, nestěžují na svou životní situaci. Ta je totiž jen a pouze v jejich vlastních rukou.
Jindřich Husička
Musíme začít znovu žít a to hned!
Nemůžeme odkládat vlastní život na neurčito. Ten čas nám nikdo nevrátí. Žádnými penězi nám nikdo nemůže vykompenzovat týdny nebo měsíce nekvalitního života. Musíme znovu začít žít
Jindřich Husička
Naše zdraví patří nám, ne státu
Jsem strašpytel. Viru se bojím. Opravdu se ho bojím a dělám všechno proto, abych jím nenakazil sebe nebo svou rodinu. A díky tomu mi došlo, jak nesmyslné snahy všech vlád světa jsou.
Jindřich Husička
Hlavu vzhůru
Občas zaslechnu přirovnání současného stavu s válkou. Ne, ne, ne! Tohle se s válkou vůbec nedá srovnat, proboha
Jindřich Husička
Svět musí zůstat stejný. Pozor na změny!
Mám strach. V první řadě o zdraví, méně pak o ekonomiku, ale o to více o naše svobody. Žijeme v době bezprecedentních zákazů a omezení. Teď dávají smysl a přijímám je bez výhrad. Co když se ale tento stav politikům zalíbí?
Jindřich Husička
Vyloučit Klause? Geniální tah!
Nad sporem Klaus versus Fiala si lámu hlavu už docela dlouho. Je to střet odlišných světů. Pro českého voliče je těžko pochopitelné, že se jedná o rivaly z jedné a té samé strany.
Jindřich Husička
Facebook je jako hospoda
Miluju internetové diskuse. Zvláště ty na Facebooku. Mám pocit, že zatímco dpověď pod článkem na zpravodajském serveru si promyslíme a před odesláním zkontrolujeme, je Facebook obdobou hospodské rozpravy po pár pivech.
Jindřich Husička
Bílí muži neumějí skákat a chlapi stojí za prd
Chlapi jsou k ničemu. Ubezpečuje mě o tom několikrát denně můj syn, kterému je sotva pár dnů. A přesto už stačil pochopit, co feministkám a bojovníkům za rovnost pohlaví uniká desítky let.
Jindřich Husička
Očima taxikáře: Další policejní kontrola
Jak probíhá policejní kontrola vozidla taxislužby? A co když se do rozhovoru s policistou připlete opilá zákaznice?
Jindřich Husička
Deník nekuřáka IV - Vyléčen?
Dlouho jsem o nekouření nepsal, protože, abych pravdu řekl, nebylo o čem psát. Život bez cigarety se pro mě zkrátka stal samozřejmostí.
Jindřich Husička
Mám koncesi, tak protestuji
Marián se tím živil léta. Už jeho otec podplatil za bolševika pár lidí, aby se k řemeslu dostal. A když Marián dokončil učňák, volba byla jasná. Jenomže zlaté časy skončily. Do jejich revíru se dostala škodná. Navíc bez koncese.
Jindřich Husička
Když nemá dělník pušku, dělá si stát, co chce. Třeba v Katalánsku
Lidi by měli mít zbraně především proto, aby se mohli bránit a ubránit zvůli státu. S Katalánci nesouhlasím a rozhodně by mě těžko někdo mohl podezřívat z jejich podpory. Ale přesto - tohle si žádná vláda nesmí dovolit.
Jindřich Husička
Deník začínajícího nekuřáka III - Jsem mimoň
Je to neuvěřitelných dvacet pět dnů, co jsem se rozhodl přestat kouřit a patnáct dnů od chvíle, kdy jsem v ruce naposledy držel zapálenou cigaretu. A přátelé - já to zvládám!
Jindřich Husička
Deník začínajícího nekuřáka II
Když člověk přestává kouřit (já to zkouším prvně) a zároveň o tom píše blog, setrvává obava, že příští díl už nenapíše. Zatím se držím. Tady jsou mé poznatky z dalších dnů bez tabáku.
Jindřich Husička
Deník začínajícího nekuřáka
Po třinácti letech jsem se rozhodl típnout poslední cigaretu. A tady je můj příběh začínajícího nekuřáka.
Jindřich Husička
Dohoda dvou lidí, noční můra úředníkova
Tak se nám zase pokouší zaplevelit Zákoník práce. V době, kdy nemáme právo rozhodovat, zda v našem bytě chceme, nebo nechceme psa, přichází stát s další dávkou pravidel.
Jindřich Husička
Běhejte si ve Stromovce, nebo budu jezdit po chodníku
Čas od času napadne nějakou zájmovou skupinu ukázat svou sílu a dočasně obsadit cizí území. Chci rovnoprávnost, jdu do toho taky.
Jindřich Husička
Umělec ničí bunkr, podnikatel bulshituje a máma není máma
Je s podivem, co vše se dnes dá považovat za umělecké dílo. Ondřej Bělica, student VUT, odřízl roh stoletého bunkru, aby demonstroval... Je jedno co. Prostě ho zničil a vydává to za umění. V jakém světě to žijeme?
Jindřich Husička
Stále nám močí na hlavu a už se to ani nepokouší vydávat za déšť
Stále nám močí na hlavu a už se to ani nepokouší vydávat za déšť. Stíháním Marine Le Pen a vyšetřováním Janusze Korwin-Mikkeho odhazuje evropská západní společnost závoj svobody a demokracie.
Jindřich Husička
Proč bude Zeman opět prezidentem
Je to možná k pláči, možná trochu k smíchu, ale už teď se dá prakticky s jistou předpovědět, že Miloš Zeman bude příštím prezidentem České republiky. Ale proč?
Jindřich Husička
Prozakazujme se k vyspělé společnosti
Je tomu pár měsíců, co jsme se s kamarádem zamýšleli nad tím, jak je Česko ve srovnání s okolním světem stále velmi liberální a svobodnou zemí. Vyslovili jsme přání, aby tomu tak zůstalo i nadále.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 106
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1636x